Dům č. 6 na náměstí Přemysla Otakara II.  by se mohl nazývat Vogarelliho, poněvadž z pohledu symbolů města, byl Vincenc Vogarelli z majitelů domu nejslavnějším. Je autorem Černé věže. Věž sice stavěli před ním jiní dva Italové, ale první Hans Spatz odešel stavět radnici a Lorenci Vlachovi se stavba nedařila. Vogarelli věž dostavěl a opatřil renesančním ochozem a bání.

Vincenc Vogarelli, italský stavitel, se Zuzanou Auffunddahinovou vyženil dům č. 6 v roce 1574. Jeho potomci Benedikt, Vincenc a Lorenc měli dům až do roku 1647, kdy dům koupil poštmistr Pavel Pumperle. V letech 1736 až 1774, tedy v době barokní, vzrostla prodejní cena domu z 900 zlatých na 2400 zlatých, což nasvědčuje tomu, i s ohledem na určitou inflaci, že došlo ke zvýšení nebo větší přestavbě domu. Roku 1774 zaplatil částku 2400 zlatých hotově Šebastinán Christ, barvíř, Františkovi Votápkovi z Ritterwaldu. Z barokní přestavby se nezachovaly dvojí atika a štít.

V 19. století byly barokní nástavby zlikvidovány a dům byl zakončen obyčejnou sedlovou střechou. Barokní fasáda se třemi okenními osami nad dvěma arkádami loubí má tak výtvarně neladící střechu. Od roku 1790 byl majitelem domu Tomáš Taschek. V roce 1895 jej získal Josef Knapp, který zde založil obchod smíšeným zbožím(kupectví). V roce 1909 zdědil dům obchodník August Knapp. Známý obchod lahůdek u Knappů, rozšířil po roce 1918 nový nájemce Josef Florián. Vedle lahůdek, kávy, čaje, čokolády, rumu, likérů, vína nabízel zeleninu, domácí i cizokrajné ovoce, pravý ementálský sýr ve velkém i malém a to nejlevněji. Přechodně sídlila v domě v roce 1936 prací poradna RADION, Masarykovo náměstí č. 6. dům „FLORIÁN“. Z tehdejšího sloganu se dovídáme „Moderní prádlo – moderní praní. Zkušení odborníci ukazují, jak možno míti po celý rok sněhobílé prádlo. Předvádí se praní vlněných a hedvábných látek. Vstup volný.“ Ve 30. letech 20. století bydleli v domě obchodní Josef Florián s manželkou Terezií a Josef Florián ml., soukromník August Knapp, s manželkou Annou a obchodní příručí Václav Walter. Majitelem domu zůstal August Knapp, kterému náležel i dům v České 51 na dlouhé gotické parcele,

Před rokem 1948 si v domě zařídil Karel Vaněk obchod „ERA“. To byl koncesovaný závod elektro a radiotechnický. Prodával zde elektropřístroje, elektromateriál, lustry, žárovky, vařiče sporáky, žehličky, telefony, rádio přístroje atd. Ve stejných prostorách měl potom léta obchodní podnik Domácí potřeby obchod ELEKTRO, z něhož se časem stalo ELEKTRO – RADIO včetně prodeje televizí v několika generacích. Také se zde za výlohou objevil první počítač. Měl velké rozměry a vysokou cenu.

Sortiment elektro se udržel ještě chvíli po roce 1990, kdy dům vlastnilo devět advokátních kanceláří. Od roku 1964 vlastnilo dům Krajské sdružení advokátů. Prodejna ELEKTRO byla díky svému sortimentu v centru města oblíbená. Jen musela dovážet zboží skrz dům v České ulici. Chod prodejny zajišťovalo 10 pracovníků. A prodejna dosahoval nevídaného obratu. Domácí potřeby oficiálně navrhovaly v roce 1977 z důvodu rozmachu prodeje elektrozboží, aby se advokáti částečně přestěhovali do vedlejšího domu, ale neuspěly.

V roce 1992 se uvažovalo o otevření průchozí obchodní pasáže z náměstí domem do České. Byl to dobrý nápad, město žádnou pořídnou pasáž nemá (průchozí dům z Krajinské je z České uzavřen), ale pasáž se nerealizovala.

 

Napsal Jan Schinko

v knize Putování městem České Budějovice 3 ,  nakladatelství Kopp v roce 2020.